Co stojí za poruchami příjmu potravy?

Když kolem nás projde člověk, který je opravdu nadmíru vychrtlý, říkáme si o něm, že má asi anorexii, že trpí poruchami příjmu potravy. A z padesáti procent je to opravdu pravda. Ale je třeba si také uvědomit, že z padesáti procent to není jejich vina, stojí za tím například genetikou, kterou nelze nijak obelstít nebo přelstít. Pojďme se však na okamžik věnovat těm, kteří poruchami příjmu potravy (a to nejen anorexií, ale také například bulimií) trpí dobrovolně či vlastní vinou.  

Vůbec první otázkou, která člověka napadne při pohledu na jiného člověka, co trpí poruchami příjmu potravy, je to, co ho k tomu přimělo. Takových důvodů může být celá řada. Zodpovězme si však tuto otázku a buďme zase o něco chytřejší.  

Kult štíhlosti 

V mnoha případech za tím stojí touha vypadat jako modelky z časopisů, touha vypadat štíhle jako kamarádky nebo celebrity. Říká se tomu “kult štíhlosti”, je to jinými slovy také podpora identifikace s nesprávnými vzory. Kult štíhlosti propagují především média a samozřejmě zmiňovaný módní průmysl, kde každá jednotlivá dívka musí mít konkrétní míry.  

Až příliš přehnaná sebekontrola 

Za poruchami příjmu potravy stojí také velmi často přehnaná sebekontrola. Lidé chtějí dosáhnout štíhlé figury, jelikož věří, že jim dodá postrádající sebevědomí. Proto si sami sobě zakážou jíst. Zejména pokud je někdo pochválí za to, jak štíhlí jsou, pokud jim někdo vylíčí obdiv, že vydrží nejíst, jak jen to dělají, automaticky to člověka k motivuje k tomuto chybnému chování, k této přehnané sebekontrole, která vede až k zakazování si jíst.  

Strach z jídla 

Hlavně v posledních letech se u. nás rozšířil jeden nešvar, a sice strach z jídla. Lidé zkrátka chtějí jíst, ale bojí se potravin, které se jim nabízí, respektive bojí se látek obsažených v potravinách, bojí se éček, bojí se nezdravých potravin nebo se zanedlouho bojí zdravých potravin, o kterých se začíná pochybovat. A to vede k odmítání jídla, tudíž k poruchám příjmu potravy.